Školní konstelace jsou velmi častým zadáním rodičů. Dítěti se ve škole nedaří nebo má problémy se spolužáky, bojuje s učiteli… Možností je mnoho. Při stavění školních konstelací je potřeba si uvědomit, že to není jen školní systém, který je přítomen, ale i každý z rodičů a kantorů přináší do školy svoje témata, svoje rodinné zápletky a témata. A to vše se tam potká. Děti pak opět jen reagují na to, čemu jsou vystaveny – nemocemi, apatií, odmítnutím…

Konstelace velmi dobře umí ukázat kde je chyba a napravit co je potřeba napravit.

Vzpomínám si na konstelaci, kdy rodiče přišli se zadáním podle kterého „Jejich synovi nikdo nerozumí, kantoři nechápou jeho svět a stále na něm něco vidí a chlapec je ve škole velmi nešťastný. Ani nemá kamarády, protože ani ti ho nechápou.“ Když jsme konstelaci postavili, ukázalo se, že základním chlapcovým problémem je postoj jeho tatínka ke světu a především k autoritám. Vztahy mezi chlapcovým tatínkem a dědečkem byli velmi bolestné a chlapcův tatínek žil celý život v přesvědčení „nikdo mě tady nechápe, nikdo mi nerozumí, všichni jsou tady proti mně!“ Z lásky ke svému tatínkovi žil tento svět i ten malý kluk. Stačilo věci správně pojmenovat, pojmenovat to, co stálo mezi otcem a dědem a malému klukovi říci „to je mezi mnou a mým otcem. Ty to můžeš mít jinak“ a klukovi se ulevilo. Když rodiče přijeli na další konstelace, byli plní úsměvů a úlevy. Chlapec se prý chová úplně jinak, ve škole je po problémech, i kantoři prý změnu vidí.

child-830988_1280U dětí jde všechno velmi rychle, mnohem rychleji než u dospělých. Zatím co my dospělí si na změny musíme často počkat týdny nebo měsíce, dětský svět je ještě dostatečně pružný a reagující. V tomto případě to nebyla škola, kdo měl na chlapcovo chování a rozpoložení vliv, ale pouze jeho rodina. Ve škole se to projevilo, ale téma bylo odjinud.