Malé děvčátko, které se nedokázalo zastavit dohánělo svou matku k nepříčetnosti svým neustálým odbíháním, skotačením a potřebou se od ní vzdalovat a objevovat svět a pak se zase ní vracet. Čím více na ní matka zvyšovala hlas, tlačila a fyzicky ji zadržovala, tím více se její hyperaktivita zvyšovala. Nebyla schopná vydržet už ani vteřinu pod její kontrolou, její energie vybrovala v tom tříletém uzlíčku, který se měnil v neposedné jojo. Matka jí v jednu chvíli držela ve vzduchu a přímo do obličeje se jí snažila vychrlit slova zákazů a zastavit její těkavý pohled a rozjařenou energii. Nic nepomáhalo, holčička utíkala a vracela se a očekávala jediné – „Jen objevuj, já jsem tady. Je pro mě v pořádku, když se vzdaluješ a zase přicházíš“ . Byli jsme v uzavřeném prostoru tělocvičny s kavárnou. Nebylo kam jít, nebylo kam spadnout, nebylo kam se ztratit. „musíš tady zůstat! Zklidni se! Okamžitě toho nech! Nesmíš nikam, kde tě nevidím, rozumíš!“ a přitom si sedla ke kávě do samého rohu kavárny, odkud nebylo vidět do prostoru, kde se cvičilo. Dítě vždy jen proběhlo a vrátilo se, nikomu nevadilo a nic mu nehrozilo. Přesto se zloba její matky zvyšovala, hyperaktivita dítěte úměrně s ní. Vyústění bylo naprosto logické – nejprve fyzické i hlasové projevy vzdoru malého děvčátka, větší agrese její matky a nakonec mnoho slz. Uplakané oči malého dítěte škemravým pohledem sledovaly matku, která se dítě rozhodla potrestat tím, že se od ní odvrátila. Na její škemravé žádosti o přijetí a kontakt reagovala „.. nech mě, už nejsi moje holčička…“ Dítě nejprve plakalo a pak zkolabovaně sedělo několik metrů od své matky. Tak vypadá vražda právě se rodící individuality budoucího dospělého v přímém přenosu.

Když dítě projde vyživujícím obdobím  splýváním s matkou a nabere tam sílu, přijde období, kdy tu energii potřebuje použít pro objevování světa, sama sebe a své právě nabité síly a svébytnosti. Dítě potřebuje, abychom zůstali pevným bodem v jejich vesmíru, který je s láskyplnou přítomností bude pouštět objevovat a vítat zpět. Tím se dítě naučí něco velmi důležitého – „objevuj, svět je bezpečné místo a tvoje energie jej objevovat je vítána.“ Tak se individualita dítěte naučí, že se může projevit, že může fungovat samostatně a je to vítáno. Pokud bude tato holčička vystavena jiné „výchově“, pak své impulsy zapomene. Nějaká její část se bude stále ohlížet a ptát se „můžu?“ nebo zůstane prostě odevzdaně sedět a jen čekat na příkazy „těch větších“. V očích pak můžete číst otázku „co je se mnou špatně?“