Konstelace mužů jsou často o síle a o vztahu k otci. Ve vztahu k otci se pro nás muže často skrývá poklad, který nám umí dát sílu vstoupit do svého života. Otec je pro malého kluka často vzorem, bohem a učitelem a jeho zpětná vazba umí určit mnohé.

 

Muž, který přišel na konstelace, nechápal proč za poslední roky vždy dostal „blbého“ šéfa, kvůli kterému musel odejít z práce. „Proč vždycky dostanu takového pitomce! Já nemůžu dělat pod pitomcem, dřív nebo později je konflikt a musím odejít.“ Konstelace ukázala, že vztah mezi ním a jeho otcem byl jen předobrazem jeho vztahů se šéfy. Vztek na otce se vždy projevil ve vztahu k autoritě, která chtěla věci jinak, než ten malý kluk, který stále uvnitř něho bydlel. Jeho šéfové se dříve nebo později vždy dotkli toho malého kluka, který jejich chování četl jako neuznání, nerespektování, neschopnost poslouchat a dát prostor. Takové bylo vnímání jeho dětství vedle jeho otce a autority mu jej jen zrcadlily. Bylo potřeba oddělit dětství od dospělosti, oddělit téma s otcem a s šéfem, podívat se na věci jak jsou doopravdy.

family-810297_1280Matky hrají v našich mužských životech důležitou roli, která se postupně mění. Chlapec musí nejprve jako každé malé dítě spočinout v jejím láskyplném náručí, to ona ho musí naplnit láskou a obejmout ho se vším, co k němu patří. To ona mu pomáhá v prvních krůčcích a k ní se vrací s prvními rozbitými koleny, ale její role jednoho dne skončí. Chlapec musí jednoho dne opustit její náruč a postavit se vedle svého otce a tam zůstat. Ten mu dá sílu a předá mu pomyslný meč. V dynamice tohoto pohybu se může něco pokazit a chlapec může zůstat u matky, protože nedostal dost lásky a tak stále čeká na tu teplou náruč, matka potřebuje vedle sebe mužský prvek a pokud její manžel tímto prvkem není nebo neumí být, pak syn může být „dobrou náhradou“. Otec nemusí vidět dary svého syna a odradit jej z mužské stezky svých chováním, odmítnutím nebo svou nepřítomností v jeho životě. Je toho mnoho, co nám mužům může stát v cestě a do našich životů to pak přinést zmatek nebo problémy.

 

Přišli mladí manželé. Byli spolu několik let a velmi brzy začali konflikty mezi snachou a tchyní. Muž nechápal proč ten boj je a chtěl vše vždy urovnat. Tím dělal věci ještě horší a pak byl naštvaný na obě. Když tam stál jeho zástupce mezi dvěma ženami svého života, nevěděl která je jeho žena. Když jsem postavil do konstelace jeho otce, ten se postavil ke své matce a partnerku nechal samotnou. Ta se opřela o svého syna. Dynamika celého systému byla tím narušena a pokřivena. Věci jsme pojmenovali, postavili každého na své místo a muž řekl své matce „já jsem tvůj syn a tohle je moje partnerka. Tvůj partner nejsem, tvým partnerem je můj otec a není mojí věci, co je mezi vámi.“ Vše se usadilo na svá místa a všem v konstelaci se ulevilo.