Jeden kamarád mi poslal odkaz na 4 články psychologů na téma „Volná výchova“. Najdete je zde.

Doufám, že to lidé snad neberou vážně, ale protože autoři článků mají titul, tak se bojím, že to některé rodiče opravdu osloví – „naše děti jsou strašné“ by se dalo shrnout to, co články říkají. Protože větší snůšku nesmyslů jsem už dlouho nečetl, tak jsem se rozhodl napsat napsat reakci na tyto články. Normálně to nedělám, spíše hledám své vlastní cesty, ale názvy článků o dětech, které zní „Vychováváme psychopatické sobce“ nebo „Naše děti si ničeho neváží…“ mi prostě nedají než se dětí zastat. Odpusťte trochu ironie, ale naskočila sama po přečtení toho přívalu odsouzení. Jako by naše děti byli nějaké entity mimo nás, jako by nebyli tím, do čeho je formuje svět dospělých.

relaxTedy. Ze zmiňovaných článků jasně vyplývá, že problémem naší společnosti jsou především děti. Děti jsou příčinou většiny našich nesnází, prakticky všech společenských problémů, rozkolů v rodinách, bojím se, že mají i prsty na některých vlnách Tsunami a v dalších přírodních katastrofách. Jsou společensky neúnosné a je jediným štěstím, že my dospělí jsem na stráži a řadu strašlivostí spáchaných našimi dětmi jsem schopni nejen odhalit, ale často od nich naši společnost uchránit. Zaplať za to pánbůh. Vyberu několik pasáží, ze zmíněných článků, které toto jasně dokladují:

„Hlavní úlohou výchovy je to, aby z dítěte vyrostl normálně fungující jedinec.“ Souhlasím! Naše děti nejsou normálně fungujícími jedinci a nikdy by se jimi bez naší výchovy nestaly. Ještě, že stojíme na stráži! Moje vlastní děti již od úplně útlého věku vykazovali jasné symptomy nenormálnosti a jistě každý rodič ze své vlastní zkušenosti toto může potvrdit. Naše děti jsou jasným důkazem, že se příroda spletla a že jsou tedy jen slepou uličkou vývoje. Je potřeba tento omyl napravit a vychovat je a rozhodně ne volně. (Jako kdyby se děti narodily „výchově“ a ne dvěma lidem).

„Výchova by měla být láskyplně dominující“ Souhlasím! Jen nevím proč se moje kamarádka, která si vždy vzpomene na svou láskyplně dominující matku, která jí s láskyplnou dominancí říkala věty jako „miláčku, tohle musíš spapat, protože je to pro tebe dobré“, pozvrací. Dlouhá léta měla asi 30 kg nadváhu a nebyla se schopná ani přes všechny diety a nutriční pokusy dostat na přijatelnou váhu. (Existuje psychologický směr, který se jmenuje Bioenergetika. Jeho zakladatelem je Alexandr Lowen a jeden z typů, který Lowen popisuje by mohl o „láskyplné dominující výchově“ dlouhé hodiny vyprávět. Zlomená vlastní vůle, často nadváha a neschopnost se vymanit jakékoli autoritě je vděčným obsahem těchto vyprávění).

Příklad se vztekajícím se šestiletým dítětem, které nechce odevzdat právě darovaný iPod rodičům v okamžik, kdy oni si to přejí, je už vůbec psycho! Místo toho, aby jim pan psycholog vysvětlil jak 6ti leté dítě vnímá čas (neumí hodiny a pokud, tak je to jen memorativní opakovaní naučeného, ale čas je pro tak malého kluka úplně jiný pojem než pro dospělého – on „se děje v čase“, my máme o čase přehled), místo toho, aby jim řekl co se dítěti v tomto věku děje stran vlastnictví věcí, udělal z 6ti letého kluka viníka. Rodiče by měli vědět, že mezi 4tým a 6tým rokem věku je dítě obzvlášť citlivé na „moje“, protože přírodní vývoj to v tomto věku tak chce? Že právě v tomto období se dítě učí fungovat v režimu dávání a přijímání, to znamená „učím se“ přijímat, abych to mohl pouštět. Že když dítěti v tomto věku řeknete „to je tvoje“ a potom mu to berete z ruky a rozhodujete o „tom, co právě nabyl“, ho totálně matete? To je příroda, to nemá nic společného s chováním nebo nechováním, on je právě uprostřed toho vývoje – můj prostor, moje věci/tvůj prostor, tvoje věci/náš prostor, naše věci. Mezi 4 a 6tým rokem jsme právě tam, hledáme svůj prostor a věci v něm. Náš mladší syn si někdy v tomto věku ukázal na místnost, kterou jsem do té doby nepoužívali a počítali s ní pro něho a prohlásil „chci svůj pokoj, jako má bráška“. Je to příroda, stádium vývoje naší nervové soustavy, naší psychiky. Fakt není dobrý nápad dát klukovi právě v tomto věku iPod, protože to nemohlo jinak dopadnout. Je normální, že to neví rodič, ale žijeme v šíleném světě, když pan psycholog udělal viníka z toho šestiletého kluka a oběťmi jsou rodiče. Jeho rada zní: „vy musíte rozhodovat o jeho právě nabývané svébytnosti!“ Tímto způsobem ji nikdy nenabyde. Tenhle příklad snad nejvíc ze všeho ukazuje jak rodiče dokáží vytvářet problémy, které potom řešíme optikou – „Dítě je nevychované! Problém je dítě!“

Všechny ty články mluví o výchově. Co je to výchova? Co je to volná výchova? Bez ohledu na přívlastek z toho co vidím kolem sebe je výchova formování dětí do něčeho, co každý z nás považuje za „normální“.  A co je normální? (Odpovědí může být obrázek k tomuto článku). A proč si myslíme, že naše děti nejsou? A proč si myslíte, že my jsme?

Do 6 let se vytvoří všechno podstatné co utváří naší psyché, postoje k sobě, k nejbližším, k prostoru kolem sebe, ten nejzákladnější fundament dospělého, kterým jednou bude … od koho myslíte se to dítě o všem tom naučí? Do 14 všechno spojené se společenským kontextem a se vztahy. A pak už sbíráme jen co jsme zaseli. Jen je těžké si to přiznat, jednodušší je to svézt na děti a nazvat je jak říkají titulky k těm zmíněným článkům pomazaných hlav „Volná výchova = děti jsou zlé, nezvladatelné a ničeho si nevážící“ …. „volná výchova vychovává psychopatické sobce…“ Jsme šílení, když tohle píší autority v dané oblasti a ovlivňují tím naše děti skrze nás. Není výchova volná ani jiná. Je jen špatná a dobrá pro to konkrétní dítě, pro ten konkrétní kontext, pro tu konkrétní rodinu. Děti jsou jen našimi odrazy. Když sami nemáme vyřešené hranice a podle zaručených návodů se je snažíme uměle implantovat do „výchovy“, tak to dítě pozná. Když rodič má v hranicích jasno, tak ten problém u dítěte vůbec nenastane – bez ohledu na přívlastek „volná“ nebo jiná. A s hodnotami je to stejné a se vším ostatním také. Přestaňme strkat našim dětem do bot něco, co jim nepatří. Problém leží jinde.