Období vzdoru je termín, který jsem četl v tradiční psychologii, a někteří klienti s ním přišli do poradny ohledně svých dětí. „Nevím, co s ním/s ní, vzdoruje, všechno chce naopak a nic nechce přijmoutvzteká se … dělá ostudu.“ Ten termín je nesmyslný a už to slovo samotné ukazuje, že jsme nic nepochopili.

Vzdorovat můžete něčemu. Vzdor je slovo, které jasně vyjadřuje potřebu se proti něčemu postavit, ale v tom případě musí být něco/někdo, proti čemu/komu se stavíte. Takže co bylo první? Vzdor, nebo situace, proti níž se vymezuji? Je velmi důležité to pochopit. Když se dívám na dospělé a jejich chování vůči autoritám, dostává to celé velmi pestrou mozaiku řešení a možností. V našem dospělém životě má tzv. období vzdoru v dětství velký význam, protože velmi často určí, jestli v životě budeme hledat příležitosti, nebo soupeře, jestli v životě budeme reaktivní, nebo proaktivní, jestli budeme tvořit, nebo jen následovat. Až dospělí lidé a jejich příběhy mi ukázali obraz toho, v co může vyústit nepochopení období od cca 2,5 roku až do 4 let vývoje dítěte, někdy i déle. Období vzdoru je mýtus, nepochopení chování dítěte, které má ale velmi důležitou, velmi tvořivou podstatu.

vzdorTakzvané období vzdoru není nic jiného než uvědomění si svého vlastního já, své oddělenosti od matky a celku, své individuality. V tomto období si dítě naplno začne uvědomovat „já“ a začíná ho zkoumat. Začíná zkoumat, co to doopravdy znamená být sám za sebe. A proto, aby to mohlo zkoumat, potřebuje také nás. Protože „já“ neexistuje bez „ty“. Potřebuje protipól, spoluhráče do té hry.

Jsou rodiče, kteří toto období ani nezaznamenají, a jiní ho intenzivně řeší. U těch, kteří ho intenzivně řeší, jsem zaznamenal zvláštní směsici strachu a vzteku zároveň. Strach často pramenil z projevů individuality jejich potomka – což se projevuje mnoha větami typu „No to přece nemůžeš, co by tomu řekli ostatní… to nedělej, podívej se, jak se chovají jiné hodně děti … na to nesahej, co kdybys to rozbil….“ Všechny tyto věty jen ukazují strach jejich autorů se odlišovat, strach z pohledů a posuzování těch ostatních. Vztek jsem často viděl provázet větami „….Opovaž se… ještě jednou … okamžitě toho nech, nebo uvidíš…“ Nositelé těchto vět neměli zpravidla sami kdysi možnost projevit svou individualitu a spontaneitu a jejich dítě jim ukazuje něco, co si sami kdysi zakázali nebo jim bylo zakázáno. Oba tyto „výchovné mechanismy“ se mohou projevovat zároveň u jednoho a téhož jedince, záleží jen na okolnostech. Oba znemožňují jediné – osahat si a pochopit co znamená „já“, moje rozhodnutí, moje vlastní zkušenost s nově nabytou kvalitou.

Teď vás jistě napadne spousta případů, kdy to přece děláme pro jejich dobro – aby je nepřejelo auto, aby si neublížili, aby… aby… Ale to, co jsem zažil na vlastních dětech, pozorováním dětí jiných a u svých klientů, je velmi důležitá věc – pokud jim v podmínkách, kdy je to možné, dovolíte prozkoumávat jejich „já“ a necháte ho plně projevit, k nebezpečným situacím nedojde, protože nenastane přetlak, jenž znamená neustálou „přetahovanou“ o to, kdo z koho. Když dítě ví, že může, pochopí také, že někdy nemůže. Když dítě ví, že se někdy věci točí jen kolem něho, dá se mu snáze vysvětlit, že to tak nemusí být stále. Jen extrémní setrvávání na jedné straně „výchovy“, resp. „nevýchovy“, může vyústit v přetečení poháru nebo v deficit vlastní vůle.

Podívej se na řeku. Prostě plyne. Plyne krajinou a hledá si svou cestu. Kde je půda měkčí, řeka se rozlije do větší šíře, kde ji úzká soutěska sevře, tam se rozběhne a zesílí její proud. Řeka nemusí bojovat, řeka jen teče krajinou. Její energie se mění, jako se mění krajina, kterou protéká, podloží, které ji podpírá nebo síla břehů, které jí dávají směr. Řeka jen teče, víc nemusí, její energie souzní s krajinou a její síla se projeví jen tehdy, když se nahromadí překážky, jež by ji chtěly zastavit. Zastavit tok života, zastavit to, co je zdravé, a spoutat to, co se má projevit. Buďte láskyplnými břehy, které budou dost široké, buďte pevným podložím, a když přijde čas, buďte jako soutěska, jež dá řece výzvu, aby mohla projevit svou energii.