Bylo mu 18 let, nedávno jsem si na něho vzpomněl. Je to už asi 2-3 roky co u měl byl na sezení. Jeho otec ho ke mně objednal, prý nemá žádnou motivaci a je problémový. Rodiče se rozešli už před lety a neměli spolu dobrý vztah. Kluk zůstal u matky a s otcem se odcizili. Měl k otci daleko, odešel už to bylo dlouho. Přišel chlapec, ještě zdaleka ne mladý muž a mluvil o sobě velmi odsuzujícím způsobem – „…jsem flákač, není na mě spolehnutí, nemám žádnou zodpovědnost“ …….. atd. Musel jsem ho přerušit: „…. a je na tobě něco dobře?“ Po chvilce si vzpomněl, že slušně hraje hokej, ale matka mu ho často zakazuje, protože nemá výsledky ve škole takové jaké by si přála. „Kdo ti vybral tu školu?“

„Maminka“

„A co bys chtěl dělat ty?“ Mluvil o svých snech, o věcech hodně vzdálených tomu, co ti, kteří určovali jeho svět chtěli, aby dělal. „A mluvil si o tom s matkou?“ Prý chce, aby dělal něco „praktického“.

„Tak víš co, podíváme se na ten hokej. Co ti to dává, když hraješ hokej?“

„Tam mám pocit hodnoty a že to má smysl, jde mi to. Tam zažívám radost.“ Napadlo mě to použít. Tak jsem ho nechal napsat seznam důležitých oblastí jeho života. Napsal očekávané věci jako rodina, škola, maminka, hokej, ale na konci seznamu byl kocour. „Chci ho tam mít, je pro mě moc důležitý.“

„OK, kocoura necháme, když je důležitý. Teď k těm jednotlivým oblastem života napiš co ti dávají, co tam zažíváš.“ Jediná oblast, kde zažíval ve svém životě lásku a přijetí sebe samotného takového jaký je, byl kocour. „On jediný mě má rád.“ On jediný mu zrcadlil lásku.Zbytek světa mu zrcadlil jen nároky! Přál bych si, aby tam s námi mohla být jeho matka. Asi by místo „problémového“ kluka uviděla někoho jiného – citlivého a zranitelného chlapce, který by za trocha pozornosti udělal mnohem více než dělal teď, pod tíhou všech těch „musíš…. zlepši …. flákáš se….“.

Tak jsme vzali lásku od kocoura a motivaci z hokeje a pomalu se snažili vnést to pozitivní i do ostatních oblastí života. V ten moment tam nebyl vůbec žádný problémový kluk bez motivace. Jakmile se spojil s kvalitami ve svém životě bylo ihned vidět jak ho chce zlepšit. Udělali jsme kus práce, ale lásku a pozornost mu sezení dát neumí. Stejně tak jsem viděl, jak mu chybí otec. Podpora té síly, kterou muž musí cítit za sebou. Pokud lásku a mužskou podporu nedostane a bude-li tam stále jen „musíš …. zlepši ….. flákáš se…“, pak bude jen výdej a žádný příjem. Zaplaťpánbůh za kocoura.

V tohle věku to není jednoduché. Ještě nejsme dospělými, teprve se to učíme a stále potřebujeme se přihřát u rodinného krbu. Dvojnásob složité to je, když děláte něco, co dělat nechcete a chybí láska  podpora. Už jsem toho mladého muže nikdy neviděl. Ani jeho otec, který mě požádal o to sezení pro syna se nikdy neozval…..