Sedím v poloprázdné restauraci v době oběda. Není úplně „narváno“, hostů je v tento čas normálně více, ale personál se rozhodně nenudí. Přišel jejich kolega s malou dcerkou, maximálně 5 let. Ze začátku vypadala nejistě, táta ji postupně vodil od kolegy ke kolegovi a všichni se s ní seznámili. Začala se osmělovat a seznamovala se s restaurací a s cvrkotem. Potom šli do kuchyně, za chvíli se vrátili a táta zůstat mluvit se dvěma kolegy u kasy a baru. Holčička poodběhla a zase se vrátila. Poodběhla dál a zase se vrátila povědět tátovi co zažila. Táta jí vyslechl a něco málo dodal: „k těm dveřím do kuchyně nechoď, nevidíš do okýnka v těch dveřích nahoře a když půjde někdo z kuchyně, tak by tě mohl srazit.“ Zase poodběhla a dívala se na dveře z uctivé vzdálenosti, pak zase objevovala něco jiného. Tála byl klidný a občas se podíval kde děvčátko je. Byl přítomen, ale nevměšoval se. Byl na pozoru, ale neměl o ní strach.

otec-dcera1Děvčátko objevovalo svět restaurace. Bylo přirozeně zvědavé a každý z tátovo kolegů s holčičkou prohodil pár slov, pohladil jí a něco ukázal ze světa restaurace. Když toho hodně obešla stále jí přitahovaly dveře do kuchyně a tak na ně zase zůstala zírat. Ven, dovnitř, jídlo ven, špitané talíře dovnitř….. Pozorovala ty dveře. Pak šla za tátou – „… tam se chodí na téhle straně a ven po téhle…“ Táta pokýval hlavou. „To, aby se nesrazili.“ Měla velkou radost co se naučila. Ven po téhle straně, dovnitř po téhle. Radostí křepčila. Pak šla za bar a zase šla k tátovi s jinou zprávou.Byl v pohodě, sledoval jí a nejevil žádný stín nedůvěry. Za chvíli znala celý chod restaurace, co kde je, kdo co dělá, jak to chodí. Byla nadšená. Pak jí táta vzal a šli do kuchyně – už věděla kudy a těšila se na tu správnou půlku dveří. Když vyšli ven musela to ještě jednou zkusit – tam a zpět. Dospělí se smáli a táta s nimi. Odešli.

Sedím a cítím, co se právě stalo. Malé holce táta ukázal kus světa. To by tátové měli, to oni ho chodí dobývat a objevovat. Ukázal jí kus svého světa a nechal jí objevovat. Když objevovala zrcadlil jí bezpečí, jistotu, důvěru a kotvu, ke které se mohla vrátit. Zrcadlil jí svou přítomnost a pozornost – nikdy jí neodbyl, když přišla s novým objevem a ona na něm nevysela, protože cítila jeho přítomnost a důvěru v její objevování

Moc toho nepotřebujeme – trochu lásky, důvěry a bezpečí, pak se jednoduše objevuje svět.