Do vztahu si každý přinášíme svůj díl. Ten díl neobsahuje jen nás a naše přesvědčení, ale vše, co nás formovalo a co nás předcházelo. Vztahem se vlastně spojuje mnoho lidí, příběhu a energií, i když to vypadá, že se potkali jen dva lidé. man-802062_1280Konstelace, které na téma vztahů vídám, jsou někdy velmi malé a komorní – opravdu jen na úrovni dvou lidí a jejich témat nebo naopak mohou být velmi hluboké a otevírat témata hluboko ukrytá v systému jednoho z účastníků. Vztahy mezi muži a ženami jsou přes generace poznamenány mnoha aspekty – nenaplněné lásky, první lásky, bolestivé rozchody, úmrtí milovaných bytostí, války a násilí – je toho mnoho. Lidstvo je celek, na určité úrovni nejsme jedinci, ale jsme součástí mnohého a tím je na úrovni mužů a žen ovlivňován jejich osud.

Nemohu si najít vztah, cokoli udělám zdá se být špatně!“ Dívala se na mě mladá žena smutnýma očima. Když jsem stavěl její konstelaci, stále v ní něco chybělo. Pole bylo neúplné a všichni to cítili, jen jsem nevěděl, co chybí. Plakala, ale nevěděla nic o osudech těch, kteří ji předcházeli. Nakonec zmínila náboženství, křesťanskou víru, která je velmi pevně zakořeněná v její rodině její matky. Když jsme konstelaci doplnili, vše se pohnulo a začalo dávat smysl. To, co na úrovni rodiny a celku bylo k užitku, nadělal v hlavě mladé dívky tolik zmatku, že začít „normální“ vztah se zdálo velmi těžké. Všechna tabu, všechny zákazy a hrozba hříchu v ní nadělaly tolik chaosu, že vlastně nevěděla jak přistoupit ke svému ženství, jak se dívat na sexualitu, jak se dívat na muže jinak, než na strůjce hříšného konání. Náboženství spojovalo rodinu a udržovalo tradice, ale mladou dívku zmátlo v jejím dozrávání a teď tady stále dospělá žena nevěděla, co se svou ženou počít. Konstelací se vše pojmenovalo, aspekty a lidé se postavily kam patřili, a nastalo uvolnění. V konstelačním poli a u ní. Když se na mě pak dívala ze svého místa v konstelaci, byly její oči úplně jiné – byla v nich živost a radost a úleva.

 Mnoho věcí nás ovlivňuje, ale někdy to nemusí být zdaleka tak složité.

Odešel ode mě a já nevím proč. Tolik jsme se na sebe těšili, rok jsme se vídali jen málo, protože žil daleko a teď, když můžeme být spolu, tak odešel. Nerozumím tomu a neumím se s tím smířit!“ V očích měla slzy, když hledala zástupce za sebe a za svého přítele. Konstelace ukázala, že JEMU její blízkost vlastně nahání strach ze závazků a ONA se zase začíná bát v jeho blízkosti, že „to“ nezvládne. Těšení bylo pro ně krásným stavem, blízkostí nastávají problémy na obou stranách. Jak to dopadne, není jisté, ale na obou stranách je potřeba se postavit vlastním „bubákům“.

 Příběhy ale často začínají a končí u našich rodičů a vztahu k nim.

Mladá krásná žena nemohla najít vztah s mužem. Pokud vztah měla, pak byl vždy problematický a plný hádek. Chtěla věci změnit, ale nevěděla jak. Když si postavila svoje rodiče, otevřelo se téma s otcem. Díky bolesti, kterou s ním v dětství zažívala, si vypěstovala vůči mužům tolik obran, že dostat se za ně bylo pro muže téměř nemožné. Její zástupkyně mluvila o nenávisti k mužům, o strachu v jejich přítomnosti a život ohrožující snahou za každou cenu udržet hranice, které byly v dětství tím prvním mužem jejího života pošlapány. Až když se jako dospělá žena byla schopna podívat na své dětství a na svého otce, přišlo uvolnění. Až z tohoto místa mohla začít změna.